Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Tma - 3. kapitola

04.06.2009 (13:00) • Lina • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 5740×

Opovržení nebo zklamání? Možná nalezení neznámého citu! Ale kdo ví co se stane a co to naruší!

 „Co vás sem přivádí" řekl s úctou, přesně věděl jak se má chovat k vyšším osobám v gardě Ara a ještě lépe věděl jak se chovat k jeho pravé ruce, kterou si natolik oblíbil, že jí chce uznat za svojí dceru na oslavě jeho tisících narozenin.

„Poslal mě Aro, abych vás srdečně pozvala na oslavu jeho tisících narozenin, která se koná za dva týdny ve Vollteře. Zároveň vás Aro chtěl požádat o pomoc, ve výcviku schopností naši bojovníků a žádá vás, aby jste přijeli o týden dříve. Samozřejmě pokud chcete" dořekla jsem, přesně to co po mě Aro chtěl, teď stačí, aby rychle odpověděl a já můžu odejít z tohoto domu, který ve mně vyvolává zvláštní pocity, nebo to možná bude tím klukem, to je jednou, ale ať jsem odsuď co nejdříve pryč a ať ty divné pocity co nejrychleji zmizí.

„Samozřejmě, že pozvání na oslavu arových tisících narozenin přijímáme a pokud se jedná o druhou žádost Ara, tak rád pomůžu a přijedu o týden dříve" řekl zdvořile.

 Aro mi říkal o této rodině samé hezké věci, říkal, že se živý zvířecí krví, že mají velmi pevné rodinné vazby a ještě pevnější jsou vztahy mezi páry. Také jsem z jeho hlasu zaslechla něco jako žárlivost a lítost. Lítost nad tím, že se žádný z nich  nechce přidat do jeho slavné gardy, že raději budou pít zvířecí krev a žít se svými láskami. A žárlivost ne jejich  pevné vztahy v rodině, důvěru a oddanost, ale také jejich lásky. Aro si nikdy nevybral nikoho koho by miloval, říká se, že mu jediná láska zemřela před lety tak dávnými, že si na ní nikdo nepamatuje, pak jsem přišla já a stala jsem se pro něj  dcerou, kterou tak dlouho hledal, ale ani mě se nikdy nesvěřil proč odmítá ženy a ani mi neřekl, jestli nikdy vůbec miloval a jestli ztratil onu milovanou osobu. O Arovi si každý myslí, že je sběratel talentů a že mu na lásce nezáleží, že je tvrdý a zlý, pomstychtivý a žárlivý, že chce vždy dosáhnou své cíle za jakoukoliv cenu, ale upíři jako já a Carlail víme, že Aro je laskavý a hodný, jde mu jen o to, aby se na světě neprozradila existence upírů a dělá proto vše i proto má před každým tu tvrdou slupku, kterou si nasazuje vždy, kdy se jedná o upíří gardu a válku, těm věrným  a oddaným, vždy prokazuje úctu a proto si ho každý tak váží. Za jeho činy, které se mohou zdát kruté, ale v našem světě nebytné, mohou se zdát nemilosrdné a vražedné, ale Ara nikdo z nich moc nezná a odsuzuje ho na základě  činu, které byli nezbytné, aby náš svět, svět upírů nebyl prozrazen a proto vždy opovrhuji lidmi, kteří Ara odsuzují a ani ho neznají a proto budu vždy Arovi vězná a budu mu oddaně sloužit a budu pro něj tou správnou dcerou.

A proto jsem se těšila na rodinu Cullenových, protože jsem věděla, že je tu Carlail, který zná Ara snad ze všech nejlépe a dívá se na něj stejně smířlivě a oddaně jako já, ale zatím to vypadá, že jeho rodina, myslí si o Arovi, že je zlý a nemilosrdný, vidím jim to na tváři, vidím jak ho nemají rádi a jak těžce udržují klidné a přívětivé masky a pro teď vím, že je načase odejít a nezdržovat se tu s upíry, kteří nesdílejí mé myšlenky a oddanost k člověku, který mi dal existenci, otce a domov, kteří jim opovrhují i Jasper, vidím to na něm.

A tak jsem nasadila tu tvrdou masku nepřístupnosti a začala jsem se chovat jako pravý člen Arovi gardy a odpověděla jsem zdvořile jak mě Aro učil, i když bych jím nejraději vmetla do obličeje, jací jsou to chudáci.

 „Jsem ráda, že jste přijali a ráda to Arovi vyřídím bude velice rád, těším se až přijedete"dořekla jsem i když ten konec nevím, jestli je ráda uvidím, nejen kvůli Arovi, ale také kvůli tomu klukovi, který ve mně vyvolává divné pocity, které jsem za svou existenci necítila.

„Už půjdu, hezký večer a na viděnou ve Vollteře" řekla jsem zdvořile a už jsem se k nim otočila zády a chtěla vyjít ven, když mě někdo náhle chytl za rameno. Můj pud sebezáchovy byl rychlejší a tak jsem se rychle vytrhla a otočila se čelem a zavrčela jsem, byl to samozřejmě jen Jasper, který se chtěl rozloučit.

„Promiň pud sebezáchovy je silnější" řekla jsem omluvně.

„Nechceš tu chvíli zůstat, mohli by jsme si zavzpomínat na dávné doby boje"řekla s úsměvem a mojí omluvu ignoroval.

„Myslím, že to není nejlepší nápad, vypadá to, že ve své rodině, nebo v jejich blízkosti vám Vollteriovi vadí a jelikož já mezi ně patřím, tak nebudu obtěžovat, nechci aby jste se přetvařovali, ahoj Jaspre"řekla jsem.

„My se nepřetvařujeme"řekl naštvaně Jasper, ale jeho slovům vůbec neodpovídal výraz Rosalie.

„Ty ne, možná ani Carlail, ale ostatní, podívej se do jejich tváří a poznáš to a s tvou mocí? Nedělej ze mě blázna, ano?"odpověděla jsem a objala, pořád se tvářil dotčeně, ale to jsem řekla, nemohl popřít, byla to čistá pravda a tak jsme se objali.

„Brzy se uvidíme příteli, možná si semnou můžeš zabojovat až přijedeš, tentokrát tě porazím"řekla jsem místo rozloučení.

„Už se moc těším, až ti zase nandám"řekl posměšně a pustil mi ruce, které držel já se otočila a vyběhla ze dveří a těšila jsem se až se vrátím domů, za Arem a ještě více jsem se těšila, až mě Jasper navštíví, protože on i chyběl k tomu, abych ve Vollteře byla šťastná.

Běžela jsem lesem a naposledy jsem si užívala tu nádhernou přírodu, která je tady naprosto úžasná, když v tom sem před sebou uviděla, krásnou louku, kterou ozařoval měsíční svit. Do Vollteri mi letí letadlo až za tři hodiny a tak jsem se rozhodla tu zůstat a užívat si tolik zeleně, měsíc a hvězdy, které tady byli krásně vidět. Lehla jsem si doprostřed louky a dovolila jsem si konečně seřadit své rozházené myšlenky.

Co to semnou jé? Když jsem uviděla toho kluka, napadlo mě jen jediné slovo a to "anděl," samozřejmě upír nemůže být anděl a já dost pochybuji, že se vůbec upír dostane do nebe, ale i přesto jsem nenašla vhodnější slovo k jeho popisu. Vždy když zavřu oči uvidím jeho krásné medové oči, které se na mě upírali, jeho špičatý nos, jeho výrazné lícní kosti, které vypadali jako vytesané do kamene, jeho bronzové vlasy, které zvýraznili jeho oči. Představím si jeho svalnaté ruce a hruď. A když jsem ho potom viděla s tou blondýnkou,  píchlo mě u mé ho mrtvého srdce. Proč ho nemohu vyhnat z hlavy. Proč na něj nemůžu prostě zapomenout a nechat ho nepovšimnutého, jako u všech ostatních? Proč mi vadí, že on opovrhuje Arem? Proč zrovna on? Tyto otázky jsem si kladla dlouho a našla jsem jen jednu jedinou odpovědět. Zapomenu a budu si žít svůj hezký i nebezpečný život a s Edwardem už se nebudu zabývat, teda dokud nebudu muset. Musím na něj zapomenou a naučit se jak potlačit ten neznámí pocit, který mě zužuje, prostě musím. Když jsem otevřela oči zjistila jsem, že jsem přemýšlela déle než jsem měla v plánu a tak jsem se rychle zvedla a co nejrychleji jsem běžela na letiště, abych stihla letadlo.

Let utekl nesmírně rychle a já už vystupovala z letadla na soukromém letišti, kde mě čekala limuzína, do které jsem nasedla a jela za Arem, který bude chtít podrobné hlášení hned jak přijedu do hradu. Už se nemůžu dočkat.

                                                               Pro vás napsala Lin

Autor: Lina (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Tma - 3. kapitola: